Čím blíž, tím hůř

Jdeš blíže a blíže,

rány to líže.

 

Nohy kamení,

srdce praská,

na rukách zranění,

na srdci láska.

 

Snad v rukách mých láska,

a v srdci zranění,

to je otázka,

zkamení, srdce, zkamení?

 

Zhoršuje se zhoršuje,

bojím se,

mozek rotuje,

modlím se.

 

Modlím se k bohu,

snad jednou odpoví,

Zda přání mít mohu…

… alespoň znamení..!

 

Modlím se, jen aby zmizela,

modlím se, aby ji odvlekla.

Modlím se, ať je šťastná,

beze mě, sobecky, sama.

 

Aby mě neznala,

už nikdy více,

snad ani nepozvala,

na Velikonoce.

 

Aby zapomněla,

na všechno hezké

a jen si vzpoměla,

na chyby utvořené.

 

Abych já byl ten debil,

abych já byl vše špatné,

nikdy nepochopil,

po čem to prahne.

 

Abych byl zlý,

nenáviděný,

A mé vědomí.

Zakalený.

 

Lepší než milován,

však né dost.

Lepší než obdivován,

jak ňáký skvost.

 

Tak ty jdeš blíže a blíže,

ač rány mi to líže,

já jdu dál a dál.

Uteču. Co nejdál.

 

Třeba tam nebudeš,

a já budu smutný,

však radši utečeš,

já zůstanu taký.

Členem týmu je i Peťa Chromčák, příliš obětavý a nechutně pozitivní workoholik. Je věrným kamarádem a dárcem rad nad zlato. Pokud si v něčem nejste jistí a chcete objektivní radu, je tu někdo jako on. Věčně má moc práce a málo spí. Prokrastinuje jen trochu a zdravě. Zkrátka redaktor k pohledání. Jen málokdy je vidět bez úsměvu na tváři a pokud ho zrovna tak vidíte, tak jí mrkev.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

zpátky na vrchol