(vz)duch

Když duchem jednou začneš býti,
necítíš, co všichni cítí.

Už víš, co je bolest srdce,
každý ti ho drtí v ruce.

„Tak se ozvi!“ ,řekne každý,
ale pohřbený jsi jednou – navždy.

Chceš, aby tě všichni znali,
na Facebooku like svůj dali.

Ty víš, že to nemá cenu,
přátelství je za odměnu.

To už je tak těžké žít,
někoho po boku mít?

Proč být jenom duchem dne,
závist si zas ruce mne.

Snažíš se a vše je špatně,
o lásce mluvíš jen matně.

Nejsi holka pro každýho,
děláš si to podle svýho.

Na první pohled normálně vypadající, až moc hodná dívka, navíc se smyslem pro humor mně blízkým. Dokáže pracovat na něčem, co ji zajímá, pěkně dlouho a nebojí se zkoušet nové věci. Je poměrně dosti sebekritická a navíc dokáže (a prý i chce) snést mou kritiku na cokoli, což je to nejlepší! Stejně tak je ale schopná vás pěkně zkritizovat. (Pokud ji do toho však nedonutíte, tak to neudělá.) Sem tam si zaprokrastinuje, ale většinou to nemá dopad na její práci. Má spoustu propisek! Když bude zase nějaká chybět, víte za kým jít!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

zpátky na vrchol