Recenze: Úsměvy smutných mužů

Pod distribuční nálepkou „český film“ se dá najít všelicos. Toto označení je pro Poláky podobným idiomem, jako pro nás je „něco jako španělská vesnice“. Myslím si, že naši severští sousedé se přece jen opět ztratí a dnes recenzované Úsměvy smutných mužů Dana Svátka opět zapadnou do mlhavé představy o nějakých nesrozumitelných konzumních debaklech.

Ze začátku si musíme ujasnit, že snímek je filmovou adaptací jen o pár let starší stejnojmenné knížky spisovatele Josefa Formánka. Román je autobiografický a vypravuje o léčení skupiny alkoholiků, především Josefa F., hlavní postavy, v jakémsi ústavu pro lidi závislé na návykových látkách. Příběh a postavy, které se velmi přibližují své literární předloze, jsou propracované, chování charakterů pak velmi opravdové. Nejedná se o nějakou crazy komedii o chlastání, naopak je scénář koncipován jako hutné drama s pár světlými humornými úniky, nikoliv však tolik přečuhujícími jinak pevně uchopený příběh.

Ale i tak je scénář velmi problematický. Ač můžeme o tomto bodu diskutovat velmi dlouze, film je především vizuální médium. Tedy myslím si, že přítomnost autora předlohy u psaní příběhu nebylo úplně správným rozhodnutím. Proč? Protože snímek je naprosto přemrštěný dialogy.  Jedná se víceméně o konverzační film. Problémem je, že spoustu mluveného můžeme ukázat obrazově a projev postav tak můžeme zcela vynechat. V tom je celý snímek naprosto nesnesitelný. Dalším problém bych viděl v samotném ukončení, které naprosto sráží vybudovanou atmosféru filmu, jeho fungování a celkové tempo. Škoda. Dalším neduhem je nedostatečné exponování samotné léčebny. Sama o sobě nemá takovou sílu, jakou bychom potřebovali ke správné atmosféře, díky níž by film mohl fungovat daleko lépe. Nejedná se o tak silnou lokaci, která je například v Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Co stojí za zmínku je vizuální koncepce celých Smutných mužů. Ta je velmi strhující. Přes velmi subjektivní a stylizovanou kameru, přes nadužívání barevných filtrů, až po naprosto psychedelické sekvence se daří filmu něco neskutečného – nestíháte se nudit. Je tolik obrazů a bodů, na které se můžete dívat a plně soustředit. Nestíháte tak přemýšlet nad smyslem svého existencionálně zkrachovalého života, nad všemi zbytečnostmi všedního světa, zkrátka si užíváte tu podívanou, což mě ale přivádí k jedné nemilé věci, kterou tento styl přináší s sebou – je to značně prvoplánové a hlavně to pomáhá k zakrývání těch nedostatků, které toto Svátkovo dílo nabízí. Ale upřímně jsem rád, že se režisér rozhodl pro tento styl, jelikož bych nechtěl vidět tu hrůzu, která by z filmu nakonec vznikla.

Takové bolestné zadostiučinění je hudba. Ta se snaží kombinovat prvky beatboxu a orientálně-spirituální hudby. Pro znalce Formánkovy tvorby a návštěvníky jeho autorských čtení je velmi jasné, proč režisér sáhl po takovém soundtracku. Je jasné, že tak vzdává autorovi hold. Bohužel scény, které sám natočil, nejsou hudbou vůbec podporovány a spíš ničí jejich požitek. To je velká škoda, jelikož si myslím, že s jiným doprovodem by se dílo jen a jen vymezovalo ze zaběhlé škatulky českého filmu, jehož filmová hudba nemá v posledních letech úplně dobrou pověst.

Co říci na závěr? Film je krásným osvěžením české kinematografie a myslím si, že se jedná o motivaci k dalším dílům a snad i k daleko silnějším filmovým počinům. Problém nastává ve scénáři. V jeho mnohočlenných dialozích, kde slovo natolik přebíjí myšlenku, až se vlastně jedná o lehce zmatené cosi. Hudba tomu vůbec nepřidává. Zda se dokážete přes tyto aspekty přenést, dostanete záživnou a velmi neobvyklou podívanou, ze které odejdete z kina značně zmatení, ale zároveň divácky ukojení. Ale Poláci si budou stále myslet své.

Po planetě nechodí moc lidí, kteří by chtěli trávit týden vkuse jenom psaním. Je jasné, že takový člověk je pro blog ideální. Oddaný a s dlouhou výdrží není jen u psaní. Vášnivě se věnuje diskuzím jak na internetu tak z očí do očí - a za každé (především nevhodné) situace přihodí nevhodnou, sarkastickou poznámku nebo se pochechtává. Na Michalovi není zajímavá jedna věc. Je jich několik.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

zpátky na vrchol