Nech mě být.

Nevidíš jak běžím dál?

Sám, támhle, opodál?

Nepotřebuji tě,

ne více.

 

Vidíš? Směju se a to tady nejsi!

Schovaná, sama jsi kdesi.

Nepotřebuji být s tebou,

mé pocity pokryty mlhou.

 

Hleď! Objímám je, ne tebe.

Že nezávislý jsem, říká celé nebe.

Tak pochop, že tě nepotřebuji.

Nepotřebuji. Ne. Ne, nepotřebuji.

 

Tak vidíš to?

Já doufám, že jo.

 

Abych pak mohl sundat masku,

a svůj život dávat pocitům v sázku.

Abych pak brečel doma v soukromí,

nebudil o mě povědomí.

 

Abys pak byla šťastná, žes nic neprovedla,

neobviňovala se, já byl ta chyba.

Abys pak byla klidná, co se mě týče.

A má pravá tvář? Před tebou uteče.

 

Protože proč by ses měla vinit?

Vždyť já jsem tou chybou.

Proč bys měla soucítit?

Je to mou popravou.

 

Jen to horšíš,

přehnanou péčí.

Srdcem hoříš

a já jsem k pláči.

 

Tak to nech být,

jen sleduj, jak jsem šťastný.

V přepychu žít,

a sem tam se zasnít.

 

Tak to nech být,

já jsem v pohodě,

buď taky ty,

žádné deprese na záchodě.

 

Tak nech MĚ být.

Členem týmu je i Peťa Chromčák, příliš obětavý a nechutně pozitivní workoholik. Je věrným kamarádem a dárcem rad nad zlato. Pokud si v něčem nejste jistí a chcete objektivní radu, je tu někdo jako on. Věčně má moc práce a málo spí. Prokrastinuje jen trochu a zdravě. Zkrátka redaktor k pohledání. Jen málokdy je vidět bez úsměvu na tváři a pokud ho zrovna tak vidíte, tak jí mrkev.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

zpátky na vrchol