Martin Kubeš: “Můj zájem o politiku vznikl jako reakce na nevědomost.”

Šestnáctiletý student gymnázia, proevropsky a prozápadně smýšlející mladý levicový liberál, který se snaží zpopularizovat politiku a na pár pochybných serverech je hojně kritizovaný za své názory. Takové kombo se hned tak nevidí, proto jsme s Martinem pro P.ART udělali rozhovor.

 

Je ti šestnáct. Kdy ses vůbec začal zajímat o politiku? Jak to vzniklo?

Kdy jsem se začal zajímat o politiku? No… už to nějaký ten pátek bude. Řekl bych, že výrazně aktivně tak dva roky zpátky, přičemž jsem si prošel cestu od konzervativních názorů, až po ty liberální.

Zřejmě to vzniklo jako reakce na nezájem. Rozčilovalo mě, že si většina lidí v mém okolí akorát stěžovala, aniž by se o danou problematiku zajímali v celé její komplexnosti a na základě zjištěných poznatků se pokusili něco změnit.

Často se diskutuje, zda je mladá generace aktivní a zajímá se o dění kolem sebe. Jak to vidíš ty?

Já to vidím tak, že pokud se mladé generaci dá ten správný impuls, tak dokáže neuvěřitelné věci. Je pravda, že se mladí lidé většinou o politické dění nezajímají a převážně přebírají názory svých rodičů a nejbližšího okolí. Což je samozřejmě pochopitelné, smýšlení typu “Raději se kouknu na Avengers, než abych poslouchal nějaký nudný kravaťáky” je poměrně rozšířené. A má na tom svou vinu i školství, které je prezentováno tak, že do něj politika nepatří. V tom vidím veliký, ba až fatální omyl. Konstruktivní dialog o politice do škol patří. Podpora a vzbuzování zájmu studentů o politické dění, průprava politickou gramotností… To vše jsou moc důležité věci, které se v těch pár hodinách společenských věd vyhrazených studiu politologie (pokud je vůbec budete mít) prostě nemůžete naučit. Jediné, co by se z politiky mělo nechat mimo školu, jsou politické agitace. Ty samozřejmě za zdi škol proudit nemají. Ovšem abychom zase nekřivdili jen mládeži, i dospělí lidé se mnohdy o politiku zajímají jen minimálně. To může vést až k právě zmiňované politické negramotnosti, která v dnešním světě různých pochybných informací, dezinformací a neověřených zdrojů hrozí více, než kdy jindy.

Jaké kroky podnikáš k tomu, abys „zpopularizoval politiku“, jak uvádíš na svém webu? Daří se to?

Politiku popularizuji hojnými diskuzemi. Zatím se snažím protlačit větší zájem o politologii na komunálním prostředí, tj. pro mou osobu kupříkladu u nás na škole. Zde jsem založil politologický klub, jenž se už za svou krátkou dobu existence stihl pozitivně zapsat do povědomí studentstva (kupříkladu studentskými prezidentskými volbami, které se u nás konaly teď nedávno). A pravděpodobně v květnu budu mít přednášku o politice pro mladé, tak doražte. Budu okolo toho spamovat na svém Facebooku, stránkách… Vlastně všude možně.

Spíše než popularizaci politiky se ovšem poslední dobou věnuji spíš záležitostem na komunitní úrovni. S partou lidí máme rozplánováno komunitní sociální centrum, které si klade za úkol oživit komunitní život ve Znojmě. Mělo by poskytovat prostor pro workshopy, přednášky a různé podobné akce. A samozřejmě jako prostor k volnému scházení lidí. Tak nám držte palce.

Nejspíš míříš k dráze politika. Co tě na tom láká? Odrazuje tě něco?

Na politice mě láká možnost utvářet lepší společnost. Nebo abych byl přesnější, lepší podmínky pro společnost. Rovná a spokojená společnost, to je jedním ze základních pilířů zachování demokratického státu.
To, co mě na tom přeci jen do jisté míry odrazuje je fakt, že politika se nehraje čestně. Naše politická kultura se nachází v takovém… dekadentním období, řekl bych. To, co jinde znamená rezignaci politiků a političek, u nás ani nehne brvou.

Má mladý člověk v těchto kruzích šanci obstát? Záleží na věku?

V těchto kruzích je těžké se uchytit. A to je těžší, než obstát. Pokud se nechytíte, tak nemáte šanci. Věk zde samozřejmě jistou překážku hraje. Když jste mladí, lidé vás spíše berou jako takovou kuriozitu, než aby vás brali vážně. A samozřejmě se nevyhnete tvrzením “Je ti jen tolik a tolik let, ty o tom nemůžeš nic vědět, ty seš úplně blbej.”

Prakticky to chce etapizovat svou činnost. Nejjednodušší je začít na komunální úrovni a pokusit se něco změnit tam. Zdárným příkladem této verze je kupříkladu Jakub Čech. Z komunálu pak vždycky vede cesta výš, protože se to pomaloučku nabaluje.

Na začátku září jsi měl rozhovor v internetové televizi a následně se na tebe sneslo velké množství kritiky, především kvůli tvému názoru na kvóty ohledně uprchlíků. Jak jsi to snášel?

V prvé řadě bych chtěl říct, že můj názor na uprchlickou krizi jsem formuloval velmi špatně. Prakticky okamžitě jsem začal být považován za člověka, co podporuje ilegální migraci, ISIS a podobně. To je samozřejmě nesmysl.
Jsem pro to, abychom pomáhali válečným uprchlíkům, to jednoznačně. A to tolika, kolika budeme schopni pomoci. Což by (po přehodnocení mých přesvědčení a faktů) nám neměly stanovovat žádné kvóty, to bychom měli dělat sami dobrovolně, jakožto demokratická země. Také se mi samozřejmě nelíbí, jak se na ČR snáší žaloba o nedodržování kvót. Je to sice logický následek jednání naší vlády, ale rozumnější by bylo, kdybychom asertivně vystupovali s návrhy pro lepší, jednotné řešení, které by vyhovovalo všem, než abychom akorát nesouhlasně bručeli vůči možnostem, které nám někdo předkládá.
A tu kritiku… Konstruktivní jsem si vzal k srdci, nadávky a výhrůžky jsem přecházel, občas některým skutečně hnusným pohrozil trestním oznámením… Je fajn znát svá práva a umět je správně využít.

Kdyby sis měl vybrat jednoho politika, se kterým by ses chtěl potkat, kdo by to byl? Proč?

Kdych si měl zvolit jen jednoho, tak by jím byl zřejmě Václav Havel. Velmi mě mrzí, že jsem tohoto pána neměl možnost potkat, když byl ještě naživu.
Proč zrovna Havla? Je pro mě ztělesněním ideálů, odporu k totalitám a nespravedlnosti a v neposlední řadě to byl velmi uznávaný státník, který se zasloužil o dobré jméno naší republiky v zahraničí a kterého nám svět i tak trochu záviděl.

Představme si, že jsi v Parlamentu – co by bylo tvojí prioritou? Co prosadit jako první?

Mojí prioritou by byla sociální politika, které věnuji valnou většinu mé pozornosti. V dnešní době nám jde ekonomický růst na úkor lidských práv, což rozhodně není přijatelné. Je to otázka priorit každého člověka. Co je pro vás důležitější? To, aby stát získal několik milionů na vývozu zbraní do nevhodných oblastí, nebo omezení prostředků, které mohou přijít do rukou radikálů? Podporoval bych také rovné příležitosti žen a mužů, prosazoval bych zavedení stejnopohlavních manželství namísto registrovaného partnerství, podpořil bych budování komunitních center a levného nájemního bydlení… No, je toho dost.

Mám poslední otázku, kterou dáváme všem. Co potřebuješ k tomu, abys dělal umění (v tvém případě psaní, občanský aktivismus, atd.)?

Občanský aktivismus a politika… to není umění. Kdybych uměl zpívat či malovat, pravděpodobně bych se věnoval spíše tomu, než politice. Ale co k tomu potřebuji? Hrnek kafe, pevné nervy a něco, co se dá pojídat ve velkém a vydrží to dlouho. To je takový můj startovní balíček pro moje působení.

Díky za rozhovor!

Odkaz na Martinovu fb stránku zde.

 

 

Zda jste někdy chtěli potkat člověka, který vás uprostřed věty zastaví a opraví vás ve vašem chybném argumentu nebo urazí, Ráďa je zde pro vás! Sluníčkář s excelentním přehledem po politické scéně, uměleckém světě, a tak vůbec po světě a po životě. Dokáže vypomoct, zda v projektech vidí potenciál, vrhne se do nich s plnou vervou a neskončí, dokud není hotovo. ...Nebo dokud se neobjeví něco lepšího.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

zpátky na vrchol