Recenze: Skoncovat s Eddiem B.

Konzervativní venkov, těžká chudoba, společenské odsouzení. Mladý spisovatel ze severní Francie Edouard Louis se ve svém literárním debutu vypisuje ze svého strastiplného dětství a dospívání. Vyrůstal v prostředí, které bylo vyloženě proti němu. Napsal autobiografický román, který zasahuje odzbrojující autentičností.

Kniha začíná obrazem tmavého kouta kdesi ve škole a popisy plivanců dopadajících na jeho tvář. Od začátku tedy víte, že tohle nebude pohodové čtení. A skutečně. V románu vypráví raný život sebe sama, popisy toho, jak byl už odmalička trochu jiný než ostatní. Spolužáci, obyvatelé vesnice a bohužel i rodina, jej nikdy nebrali jako sobě rovného. Zažil si šikanu a nepochopení. A tohle všechno, v kombinaci s Eddyho pocity zmaru a bezmoci, nalézáte na každém řádku knížky.

Nutno zmínit, že Eddy je gay. Avšak tohle samozřejmě hned neví, není si sebou jistý a nechápe svoje tělo – proč se různě vykrucuje a když mluví, proč hází rukou vedle sebe. Do toho nerozumí fotbalu, čímž si zavaří u otce, a ani ničemu, co se týká holek. Zní to jako klišé příběh o coming outu? Zdá se, ale naštěstí ne.

Autorův hlavní cíl není popsat těžký příběh homosexuála žijícího na chudé vesnici. Míří výš. Obsahuje šokující a otevřené sexuální scény, hledá otázky na filosofická zamyšlení, nenápadně zabrušuje i do politiky, ale hlavně podává autentickou výpověď svého děsivého života celkově. A vlastní sexuální identita díkybohu není hlavní téma. Tím je dle mě totiž vlastní identita celkově.

Nacházím dvě hlavní pozitiva této knihy. Je jimi autenticita (už to píšu potřetí, stylistiko zdravím tě) a jazyk. O autenticitě jsem už psal dost (haha), další věcí je však jazyk, kterým se to rozhodl Edouard Louis napsat a v jakém to u nás skvěle přeložila Sára Vybíralová. Dá se to popsat asi jako něco mezi literární prózou a dokumentem, fotografickou sociální reportáží a filmovým kritickým realismem. A věty nejsou nijak rozvité. Je to psáno ve velmi strohém, jednoduchém a o to krutějším stylu.

Jak jsme ovlivněni tím, kde jsme se narodili? Jde to změnit? Máme vůbec nějakou šanci zvrátit prokletí DNA? Otázky zůstávají nezodpovězeny, autor však čerpá ze sebe, a tak si odpovědi lze nalézt někde mezi řádky.

Zda jste někdy chtěli potkat člověka, který vás uprostřed věty zastaví a opraví vás ve vašem chybném argumentu nebo urazí, Ráďa je zde pro vás! Sluníčkář s excelentním přehledem po politické scéně, uměleckém světě, a tak vůbec po světě a po životě. Dokáže vypomoct, zda v projektech vidí potenciál, vrhne se do nich s plnou vervou a neskončí, dokud není hotovo. ...Nebo dokud se neobjeví něco lepšího.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

zpátky na vrchol